Jak jsem potkala nejhezčího vídeňskýho policajta

Jak jsem potkala nejhezčího vídeňského policajta 

To jsem takhle jednou jela do Vídně. S kamarádkou jsem se vydala na výstavu Tutanchámona. Bylo to fakt zajímavý, jenže po poledni jsme už byly z muzea venku, a tak jsme se rozhodly, že s podíváme do Schőnbrunnu a pak po Vídni. Zámek byl nádherný, už dlouho jsem se tam chtěla podívat, takže jsem si tu prohlídku pořádně užila. A potom zámecký zahrady – zrovna vylezlo sluníčko, takže fakt krása. A když stojíte u Glorietty a máte rozhled na celou Vídeň… 

Když jsme se vrátily do města, měly jsme ještě čas.  No jeďte do Vídně a nedejte si pravou vídeňskou kávu a sachrJ. Nejdřív jsme ochutnaly pravé vídeňské párečky – byly výborné!!! – a pak jsme se snažily najít kavárnu, která by nezruinovala naše peněženky. Jednu jsme nakonec našly, v menší uličce, ale naprosto stylovou!!! Uvnitř hrála živá hudba a celkově to vypadalo moc hezky, tak jsme neodolaly a konečně usedly ke stolku. Číšníci chodili ve smokingu, u jednoho jsme si objednaly mnou dlouho očekávanou kávu a sachr dort. Jen pro vysvětlenou, já kafe normálně nepiju, ale tady jsem prostě nemohla odolat. 

Když jsme se vracely, u Neuburgu jsme se vyfotily v budkách hradní stráže a šly jsme na autobus. A pozor, přichází zlatý hřeb povídání. Potkaly jsme tři policajty, vlastně dva policajty a jednu policajtku. Ještě že nerozuměli česky, první, co mě napadlo, bylo „Jé, ten je hezkej“…samozřejmě jsem myslela jednoho ze dvou policajtů a řekla jsem to nahlas. Už jsme pomalu došly k autobusu, ale ještě jsme měly chvilku čas, tak jsem navrhla, že se vrátíme a že se s tím policajtem vyfotím. Anežka souhlasila, tak jsme se vrátily a já jsem se ho zeptala, jestli se s ním můžu vyfotit.  V pohodě souhlasil, docela ho to rozesmálo, tak jsme se vyfotili. Překvapilo mě, že souhlasil, protože v Monaku se mi nepovedlo tamního vojáka přesvědčit, aby se se mnou vyfotil.…a to je konecJ.